Cestou nejmenšího odporu...

Děti mají tendenci klást mnoho zvídavých otázek. Většinou se ptají na věci, které jsou buď naprosto samozřejmé, nebo dokonce tak samozřejmé, že nás ve skutečnosti nikdy nenapadlo o nich přemýšlet. Proč je v noci tma? Proč auto jede? Proč pes štěká a kočka mňouká? Proč lidé na opačné straně zeměkoule nespadnou dolů? Proč řeka teče?

          Ano. Proč vlastně řeka teče? Protože na vodu působí gravitace. Voda míří dolů. Ale vždyť ta řeka je rovná a přece teče. Ano, tady je rovná. Ale o kus dál je zase šikmá směrem dolů, tam voda odtéká a dělá prázdné místo - a na to prázdné místo už se může přelít další voda, která zatím čekala. Uff. Vysvětlovat něco tak jednoduchého, jako proč voda teče, je docela námaha... A proč voda teče zrovna tudy a ne jinudy? Protože voda teče cestou nejmenšího odporu. Hledá první a nejjednodušší možnost. A jakmile ji najde, tak ji využije.

          Zkoušeli jste někdy přehradit potůček hrází z písku? Problém není ani tak hráz vytvořit, ale udržet. Protože do jezírka stále přitéká nová voda a hladina vytrvale stoupá. Hráz je potřeba stavět stále vyšší a silnější, aby byla schopná odolávat narůstající hladině a síle vody. Musíte hráz zpevňovat vždycky v nejslabším místě, protože tam se již vodní hladina pomalu blíží překonání hráze. Až ji překoná, začne téct malý proud vody a začne strhávat první zrnka písku. A čím více zrnek písku strhne, tím větší proud vody je. Najednou už je tak velký, že hráz doslova prolomí, a celé přehradní jezero vytéká v několika okamžicích... Voda ale vždy zaútočí v nejslabším místě. Vodu nezajímají žádné výzvy, překonávání překážek, snaha něco dokázat. Vodu nezajímá, zda je něco spravedlivé nebo férové. Voda prostě teče. A teče cestou nejmenšího odporu.

         Cestou nejmenšího odporu často tečou i lidé. Vzpomeňte si na doby ve škole, zažil to každý. Když člověk píše písemku - buď ji napíše z vlastní hlavy, nebo může opisovat. Buď se bude muset vše naučit, nebo jen opíše z taháku. Hrdost, že získal známku poctivě vs. ušetřený čas, který se člověk nemusel látku učit. Člověk mnohdy prostě jen balancuje mezi tím co může získat (když tahák použije), co může ztratit (když bude odhalen) a jaká je pravděpodobnost, že bude odhalen. Jen hledá cestu nejmenšího odporu.

         Některým z nás hrdost podvádět brání. Některým brání vědomí, že podvádění je obecně považováno za "špatné". A někteří prostě podvádějí, aby si ušetřili starosti, nebo protože se rozhodnou to "risknout". Pochybuji, že je možné všechny lidi přesvědčit, aby nepodváděli z hrdosti nebo proto, že je to špatné. Vždy prostě budou tací, kteří budou jednat, z jejich pohledu, "racionálně".
         Působí u nás mnoho různých firem. Všechny se snaží v dravém konkurenčním prostředí nějak přežít. Některé tím, že nabízí kvalitní výrobky a poctivou práci, jiné klamou své zákazníky. Chybu může udělat každý, ale některé firmy své zákazníky klamou naprosto vědomě. A dělají to proto, že potenciální zisk je větší, než maximální pokuta, kterou za klamavou reklamu mohou dostat. Podvádět se jim prostě vyplatí.
         Jsou u nás lidé, kteří nepracují a žijí ze sociálních dávek. Mnoho z nich jsou poctiví a slušní lidé, kteří by byli ochotni vykonávat jakoukoli práci. Nepracují, protože žádnou sehnat nemohou. Ale snaží se a je dobře, že existuje systém, který se o takovéto lidi nějak postará. Jenže jsou tu i tací, kteří nepracují, protože nechtějí. Proč? Protože zákon jim garantuje nějaké životní minimum, které musí dostat, aniž by hnuli prstem. Dělají to proto, že dávky jsou dostatečně vysoké, aby z nich mohli (pro ně dostatečně) pohodlně vyžít. Nemají důvod práci vůbec hledat. Ať se o ně postarají ostatní. A dokud to takto půjde, s radostí to dělat budou.
         Naše zákony chrání osoby mladší 15ti let, bez rozdílu. Ať provedou v podstatě cokoli, nic se jim stát nemůže. Ve většině případů je to asi rozumné - aby dítě skončilo ve vyšetřovací vazbě za to, že v obchodě snědlo bonbon, to by pro jeho duševní vývoj mohlo být tragické. Ale jsou mezi námi i děti, které kradou, loupí a přepadají. Je jim méně než 15 a dělají to naprosto vědomě. Moc dobře totiž vědí, že je nikdo nemůže potrestat, právě proto, že jim je méně než 15. A tak zákon, který má chránit ty, kteří si neuvědomují důsledky svých činů, ve skutečnosti chrání i ty, kteří si to až moc dobře uvědomují.

         Musíme si uvědomit jedno. Lidé často volí cestu nejmenšího odporu. Nakonec, kdo z vás ji nikdy nezvolil, ať první hodí kamenem. Myslím, že ani nelze říct, zda je to dobře nebo špatně, ale jen to brát jako fakt, jak lidé fungují. Jako fakt, který můžeme využít. Pokud totiž nesouhlasíme s tím, co někteří lidé dělají, stačí když změníme, kudy povede cesta nejmenšího odporu.

Věnováno Elišce H., za její odhodlání a odvahu výzvám čelit.